Apr 10

2045: rok, kdy se člověk stane nesmrtelným (část 1/2)


Prestižní magazín TIME ve svém únorovém čísle přibližuje ideje transhumanismu a singularitarismu, představuje některé z důležitých osobností tohoto hnutí a přináší jejich představy o blízké budoucnosti lidstva. Největší prostor zde dostal Raymond Kurzweil a jeho odhady založené na teorii zrychlujícího se technologického pokroku. Zde je první část textu vycházejícího z tohoto článku.

15. února 1965 se Raymond Kurzweil (*1948) tehdy ještě jako středoškolský student objevil v televizní show Mám tajemství. Zahrál zde na piáno krátkou skladbu a porota složená ze známých osobností měla odhalit nějakou skrytou nevšední skutečnost. Nakonec se ukázalo, že hudba byla zkomponována počítačem, který Raymond sám sestrojil. Celebrity ale spíše dojímal jeho věk než to, co vlastně vytvořil.


Ukázka z pořadu Mám tajemství, kde vystoupil tehdy 17letý Raymond Kurzweil, americký vynálezce, podnikatel a vizionář, který mimo jiné předpověděl rozpad tehdejšího Sovětského svazu, a o kterém Bill Gates prohlásil, že je nejlepší v předpovídání budoucnosti umělé inteligence.

Kurzweil potom strávil hodně času propracováním toho, co jeho demonstrace zamýšlela. Výsledkem byly vynálezy v oblasti optického rozpoznávání znaků (OCR), v technologiích syntézy a rozpoznávání řeči a známé jsou především jeho elektronické klávesové nástroje, na které jsme mohli vidět hrát třeba Vašo Patejdla.

Tvorba umění je jednou z činností, které jsou vyhrazeny pouze lidem. Je to akt sebevyjádření, vlastní pouze bytostem schopným si uvědomovat sami sebe. Vidět tvořivost, tuto výhradní doménu lidí, usurpovanou počítačem postaveným 17letým chlapcem, je pohled na rozmazanou čáru, která už nikdy nemůže být znovu ostrá, čáru mezi organickou a umělou inteligencí.

To je Kurzweilovo opravdové tajemství, které v roce 1965 nikdo neuhodl. Možná že ani on sám ještě ne. Nyní o 46let později, se Kurzweil domnívá, že se blížíme k momentu, kdy se počítače stanou inteligentními, a to nejen inteligentními, ale inteligentnějšími něž jsou lidé. Až k tomu dojde, lidstvo, tedy naše těla, naše mysli a celá naše civilizace, budou kompletně a nenávratně transformovány. Domnívá se, že tento okamžik je nejen nevyhnutelný, ale bezprostředně hrozící. Podle jeho výpočtů do konce lidské civilizace tak, jak ji dnes známe, zbývá nějakých 35let.

Počítače jsou stále rychlejší. To ví každý. Ale také rychlost s jakou se stávají rychlejšími se stále zvyšuje. Logicky by tedy měl přijít moment, kdy budou schopny něčeho srovnatelného s lidskou inteligencí. Anglicky se tomu říká Strong Artificial Intelligence nebo Artificial General Intelligence zkráceně AGI, česky silná umělá inteligence. Tento obrovský počítačový výkon by také mohl být dán do služeb emulování toho, co dělají naše mozky, když tvoří vědomí – nedělají sice aritmetické výpočty tak rychle, ale dokáží řídit auto, napsat knihu, rozhodnout co je etické a co ne, oceňovat umělecké obrazy nebo být vtipní na koktejl párty.

Jestliže dokážeme přijmout tuto myšlenku, a Kurzweil a mnoho dalších velmi chytrých lidí mohou, pak přestává platit to, co dosud platilo. Od tohoto bodu dále není žádný důvod si myslet, že by se neustálé zvyšování výkonu počítačů zastavilo. Měly by se stále rozvíjet dokud nebudou mnohem inteligentnější než jsme my. Rychlost jejich vývoje by se také měla stále zvyšovat, protože by měly postupně převzít svůj vlastní vývoj od jejich pomaleji myslících lidských tvůrců. Představte si počítačového vědce, který by byl sám super-inteligentním počítačem. Pracoval by neuvěřitelně rychle. Mohl by bez námahy čerpat obrovské množství dat. A také by si nebral přestávky na hraní počítačových her nebo sebeukájení.

Nelze pravděpodobně předpovídat chování této chytřejší inteligence, se kterou bychom jednou měli sdílet tuto planetu, protože kdybychom to dovedli, byli bychom chytřejší než oni. Je zde ale mnoho teorií na toto téma. Možná s nimi splyneme a staneme se super inteligentními kyborgy, tím že využijeme počítačů k rozšíření našich intelektuálních schopností stejným způsobem, jakým auta a letadla rozšířili naše fyzické schopnosti. Možná nám umělá inteligence pomůže léčit následky stárnutí a prodloužit naše životy na neurčito. Možná naskenujeme naše vědomí do počítačů a budeme žít uvnitř v podobě softwaru prakticky navždy. Možná se počítače obrátí proti lidem a vyhladí nás. Jednu věc mají všechny tyto teorie společnou, je to transformace našeho druhu v něco, co již dále nebude lidmi dnešního typu rozpoznatelné. Tato transformace má jméno Technologická Singularita případně jen Singularita s velkým „S“.

Každá myšlenka zahrnující superinteligentní nesmrtelné kyborgy zavání tak trochu sci-fi. Singularita se skutečně na první pohled zdá být hodně pošetilá, přináší však zcela vážný a seriózní pohled na budoucnost života na Zemi, který si zasluhuje pečlivé a rozvážné vyhodnocení.

Před časem vznikla na půdě NASA Silicon Valley Universita Singularity, která nabízí inter-disciplinární kurzy pro postgraduální studenty a manažery. Jedním z nejdůležitějších zakládajících sponzorů se stal Google Inc. a Larry Page CEO a spoluzakladatel Googlu tam v loňském roce vystoupil se svým projevem. Singularita přitahuje pozornost lidí pro její šokující hodnotu, stejně jako bizarní intelektuální show, nakonec jí zůstávají věrni, protože v ní najdou víc než očekávali. A samozřejmě v případě, že se to ukáže reálné, bude to nejdůležitější věc, která se lidem může přihodit od vynálezu jazyka.

Singularita ale není úplně nová myšlenka. V roce 1965 britský matematik I.J. Good popsal něco, co nazval "inteligenční explozí": „Nechť ultrainteligentní stroj je definován jako stroj, který daleko předčí všechny intelektuální aktivity kteréhokoliv sebechytřejšího člověka. Vzhledem k tomu, že navrhování těchto strojů je jednou z těchto intelektuálních aktivit, ultrainteligentní stroje by mohly navrhovat ještě lepší stroje, pak by zde nepochybně byla “inteligenční exploze” a lidská inteligence by zůstala daleko pozadu. Tím pádem první ultrainteligentní stroj bude posledním vynálezem, který člověk musí ještě někdy udělat.“

Slovo Singularita je vypůjčené z astrofyziky, kde odkazuje na bod v časoprostoru, například uvnitř černé díry, kde neplatí pravidla klasické fyziky. Vernor Vinge, autor sci-fi, se připojil ke Goodsově scénáři inteligenční exploze a v roce 1993 na sympóziu VISION-21, které bylo mj. sponsorované NASA předpověděl toto: “Do třiceti let budeme mít technické prostředky, abychom vytvořili nadlidskou inteligenci. Krátce poté skončí lidská éra.”

vv1
Vernor Vinge (1944),
emeritní profesor matematiky Univerzity v San Diegu, počítačový vědec a autor sci-fi.
Více o jeho vystoupení na sympóziu VISION-21 v roce 1993 naleznete zde.

Od té doby Ray Kurzweil přemýšlí o Singularitě také. Od svého objevení v televizní show Mám tajemství byl velmi zaměstnán. Jako úspěšný konstruktér a vynálezce zbohatl na řadě svých patentů a projektů. Založil a později prodal svoji první softwarovou společnost ještě když byl na univerzitě. Pokračoval ve vývoji prvního stroje na čtení tištěných textů pro slepé. Jeho prvním zákazníkem byl zpěvák Stevie Wonder. Je majitelem 39 patentů z technických oblastí včetně hudebních syntetizátorů a rozpoznávání řeči, a 19 čestných doktorátů. V roce 1999 ho prezident Clinton vyznamenal Národní medailí za technologie.

Kurzweil se přitom celou tu dobu paralelně věnoval kariéře futurologa. Publikoval své myšlenky o budoucnosti člověka a stroje jako druhu v příštích 20 letech v publikaci nazvané Singularita je blízko anglicky The Singularity Is Near, která se stala bestsellerem když v roce 2005 vyšla. Filmový dokument se stejným názvem vyšel letos v lednu. Kurzweil momentálně vystupuje také v dalším dokumentu, který je méně autorizovaný ale více informativní The Transcendent Man. ” Bill Gates ho označil za nejlepšího muže v předpovídání budoucnosti umělé inteligence. Dostal se také do posledního žebříčku stovky lidí s největším vlivem, který každoročně vyhlašuje časopis TIME.

V normálním životě je tento transcendentní muž celkem nenápadné postavy a mohl by klidně být pokládán za Woodyho Allena nebo spíše za jeho společensky nešikovnějšího mladšího bratra. Kurzweil vyrostl v Queensu v jedné z New Yorkských čtvrtí, dodnes můžete zaregistrovat typickou stopu v jeho hlase. Letos v únoru oslavil 63 let. Na to že má ale nějakých 60 veřejných přednášek za rok, mluví měkkým a téměř hypnoticky klidným hlasem. Jako nejviditelnější stoupenec Singularity již slyšel všechny otázky a svým pohledem nesčíslněkrát umlčel argumenty mnoha nedůvěřivců. Je při tom velmi dobrácký a téměř kajícně říká: “Přál bych si přinášet vám méně vzrušující zprávy o budoucnosti, ale viděl jsem ta čísla, a toto je to, co mi říkají. Co jiného vám tedy mohu povědět?”

Kurzweilův zájem o kybernetický osud lidstva začíná okolo roku 1980 do značné míry z praktických důvodů. Potřeboval způsob, jak měřit a sledovat tempo technologického vývoje. Dokonce i velké vynálezy se mohou minout účinkem, když se s nimi přijde příliš brzo, a on si chtěl být jistý, že když přijde s něčím novým, že načasování bude správné. “Zvláště v době, kdy se technologie vyvíjejí velice rychle, se mezitím než váš projekt dokončíte, může svět změnit a to i velmi podstatně. Je to jako střelba na asfaltové holuby - nemůžete střílet tam, kde vidíte cíl”. Věděl samozřejmě o Moorově zákoně, který říká, že počet aktivních prvků, které lze umístit do mikročipu se přibližně každé dva roky zdvojnásobí. Je to překvapivě spolehlivé pravidlo. Kurzweil zkusil do grafu vynést trochu jiné hodnoty: množství výpočetního výkonu měřeného v jednotkách MIPS (milion instrukcí za sekundu), které je možné pořídit za tisíc amerických dolarů.

Jak se ukázalo, Kurzweilova čísla vypadala úplně stejně jako Moorova. Každé dva roky se zdvojnásobovala. Oba grafy vykazovaly exponenciálu jejíž hodnoty se dvakrát zvyšovaly každé dva roky, místo aby měly lineární průběh. Křivky držely děsivou stabilitu dokonce i když je Kurzweil rozšířil směrem zpět k roku 1900 do dob elektronek a relé.

Kurzweil pak do grafů přidal celou řadou dalších klíčových technologických ukazatelů – klesající náklady na výrobu tranzistorů, rostoucí frekvenci mikroprocesorů, klesající ceny dynamických pamětí RAM. Dále zahrnul trendy z biotechnologií a dalších oblastí – klesající náklady na sekvencování DNA, ceny bezdrátových datových služeb, rostoucí počet internetových hostingových služeb a nanotechnologických patentů. Vždycky zjistil totéž: exponenciálně se zrychlující vývoj. “Je to opravdu obdivuhodné, jak jsou tyto trajektorie vyrovnané”, říká “Ať je krize nebo rozmach, válka nebo mír, časy hubené či hojnost.” Kurzweil to nazývá zákonem zrychlujících se změn anglicky The Law of Accelerating Returns: technologický pokrok se děje exponenciálně a ne lineárně.

Když pak ty křivky prodloužil do budoucnosti, růst, který naznačovaly, byl tak fenomenální, že odporoval jeho zdravému rozumu. Exponenciální křivky začínají velmi pozvolna, ale potom stoupají raketově do oblak směrem k nekonečnu. Podle Kurzweila naše myšlení není v tomto ohledu dostatečně vyvinuté. “Není to intuitivní.“, říká „Naše schopnosti předvídat jsou nastaveny lineárně. Když jsme se kdysi potřebovali vyhnout nebezpečnému predátorovi, sáhli jsme po lineární predikci, abychom odhadli, kde se asi tak bude vyskytovat za 20 sekund a co s tím můžeme udělat. Toto je natvrdo zadrátováno v našich mozcích.”

Tady tedy je to, co mu exponenciální křivky řekly. Někdy uprostřed dvacátých let tohoto století dokážeme pomocí reverzního inženýrství odhalit princip fungování lidského mozku. Koncem této dekády pak počítače budou schopné inteligence na lidské úrovni. Rok 2045 by podle Kurzweila měl být datem, kdy přijde Singularita na rok 2045! Odhaduje, že v tomto roce, vzhledem ke gigantickému zvýšení výpočetního výkonu při současné obrovské redukci nákladů, bude množství vytvořené umělé inteligence cca miliardkrát větší, než je součet veškeré lidské inteligence, která dnes existuje.

Singularita není jen pouhá idea, je to magnet, který na jedné straně odpuzuje a na druhé straně přitahuje a láká mnoho lidí a ti cítí jakési vzájemné pouto. Dohromady pak tvoří celé hnutí a subkulturu. Kurzweil ji nazývá komunitou. Rozhodnete-li se jednou brát Singularitu vážně, shledáte, že jste se stali částí malého, ale intenzivního a globálně distribuovaného úlu či mraveniště podobně smýšlejících intelektuálů známých pod pojmem Singularitarians resp. česky zřejmě Singularitariáni.

Ne všichni z nich jsou nutně Kurzweiliáni. Uvnitř Singularitariánství je prostor pro značnou rozmanitost názorů v tom, co je Singularitou míněno, co znamená, a kdy a jak přijde či nepřijde. Nicméně Singularitariáni přinejmenším sdílejí stejný pohled na svět. Myslí totiž v rámci nekonečného času. Věří v sílu technologií, které mohou utvářet historii. A mají jen malý zájem v konvenční moudrosti o ničem, a nemohou věřit, že chodíte kolem, žijete své životy a koukáte na televizi jakoby revoluce umělé inteligence nebyla na pokraji erupce, která změní absolutně všechno.

Singularitariáni nemají obavy, že by mohli znít směšně; nechuť či odpor obyčejných lidí pro očividně absurdní myšlenky je právě příkladem nerozumných předsudků a zaujatosti a oni rozhodně nepřicházejí s haldou nesmyslů. Když vstoupíte do jejich myšlenkového prostoru, proděláte prudkou změnu ve vašem dosavadním pohledu na svět a stanete se svědky prorážení nové cesty základních principů a příčin bytí, které odděluje Singularitariány od průměrných lidí. Očekávejte turbulence.


Konec první části textu vycházejícího z článku, který byl publikován v únorovém čísle časopisu TIME, a jehož originální verzi naleznete zde. Druhou závěrečnou část naleznete zde.

 



POZASTAVENO PŘEKLÁDÁNÍ NOVINEK


PŘEKLAD AKTUÁLNÍCH ČLÁNKŮ DO ČEŠTINY BYL POZASTAVEN Z DŮVODŮ NEDOSTATKU FINANČNÍCH PROSTŘEDKŮ. MONITOROVÁNÍ VÝZKUMU MOZKU NICMÉNĚ POKRAČUJE V RÁMCI "MIND UPLOADING PROJECT", KDE PŘINÁŠÍME AKTUÁLNÍ DĚNÍ V ORIGINÁLNÍM ANGLICKÉM ZNĚNÍ. RÁDI VYDÁVÁNÍ ČESKÝCH ČLÁNKŮ OPĚT OBNOVÍME, JAKMILE SE NA NAŠEM ÚČTĚ OBJEVÍ NĚJAKÉ PENÍZE OD ČESKÝCH DÁRCŮ A SPONZORŮ.

daruj