Digitální nesmrtelnost - obojí je diskutabilní etika i proveditelnost

Při přemýšlení nad nesmrtelností je těžké ubránit se pocitu určitého vzrušení hraničícího s nádechem něčeho nadpřirozeného až božského, což tuto představu vzápětí odsouvá do stínu nereálna a nedosažitelna.

Protože západní věda stále ještě nenašla gen nesmrtelnosti, není možná překvapením, že inženýři v Silicon Valley a excentričtí boháči na předměstí Moskvy začínají svoji pozornost a peníze obracet k projektům, které slibují dodat novou verzi odvěkého snu o věčném životě v podobě tzv. digitální nesmrtelnosti. Tentokrát by to však mohlo i fungovat.

Podle spisovatele Stephena Cava, autora nové knihy Immortality, neodkazuje digitální nesmrtelnost na to, co po nás zůstane na stránkách Facebooku. Digitální nesmrtelnost je podle něj o tom, mít křemíkové já v momentě, když to fyzické odchází, jako jakýsi plán B pro případ, kdy se biologickým vědám nepodaří včas dodat skutečnou biologickou nesmrtelnost nebo když vás přejede autobus.

Váš mozek tedy bude naskenován a podstata vaší osobnosti bude převedena do digitální podoby ve formě nul a jedniček, která bude uložena do počítačové paměťové banky připravena k přivedení zpět k životu v podobě avatara ve virtuálním světě podobnému dnešnímu Second Lifu, popřípadě v umělém robotickém těle.

Pro Stephena toto ale není pravá nesmrtelnost: Když fyzicky umřete, může tato vaše nová verze sice svým chováním zmást vaší matku, je to nicméně ale pouze vaše kopie. Kopie, která však, jak přiznává, může dále růst a rozvíjet se.

V současné době je to však stále ještě téměř sci-fi, mezi námi a digitální nesmrtelností stojí tři velké výzvy – výzvy, které podle projektů Carbon Copies a Russia 2045 mohou být překonány do 40 let.

První je, že musíme být schopni přečíst všechny informace, které tvoří naší osobnost, což pravděpodobně půjde jedině destruktivním vyjmutím mozku z těla a jeho rozkrájením na tenké plátky a naskenováním dat, které obsahují. Druhá výzva se týká uložení ohromného množství informací, které možnosti současných počítačových systémů překračuje v mnoha milionových řádech. A konečně musíme najít způsob, jak takto získaná data opět přivést k životu.

I kdyby se ale tohle vše podařilo nakrásně překonat, je tu jiný problém, pokračuje Stephen, a to ten, že se k tomu jako první dostanou bohatí a mocní tohoto světa, což je téměř nevyhnutelné.

Někteří vědci jsou nicméně pozitivnější pokud jde o možnost opravdové digitální nesmrtelnosti v rámci naší generace.

Možná opravdu máme klíč k nesmrtelnosti v našich rukou.

Podle Dr. Stuarta Armstronga, je vzestup myšlenky digitální nesmrtelnosti zapříčiněn právě tím, že by mohla být realizovatelná ještě v našem čase. Možná opravdu máme klíč k nesmrtelnosti v našich rukou, říká Dr. Armstrong, který je výzkumným pracovníkem Institutu budoucnosti lidstva na Univerzitě v Oxfordu.

Technologie dnes postupují stále rychleji a zároveň jim také může lépe rozumět, protože je de facto vytváříme my sami. Problémy, kterým digitální nesmrtelnost čelí, jsou v podstatě jen technického rázu, byť komplikované a obtížné, které by ale mohly být vyřešeny v rámci desetiletí, pokud se tomu rozhodneme nastavit priority a rozsah řádu projektu Manhattan, říká Armstrong.

Problémy, kterým digitální nesmrtelnost čelí, jsou v podstatě jen technického rázu, byť komplikované a obtížné.

Jako kritický problém vidí skenování. Masivními investicemi do výzkumu a vývoje by nicméně jeho limity mohly být do deseti let vyřešeny. Bude-li se výkon počítačů stále jako dosud každé dva roky zdvojnásobovat v souladu s tzv. Moorovým zákonem, nebude tu nakonec problém ani jeden.

Nebo to může být tak, že nejprve budeme muset přijmout kompromis mezi tím, co dělat můžeme a co nedělat nesmíme, navrhuje Armstrong, pro nějž digitální nesmrtelnost představuje opravdovou nesmrtelnost. Uvažuje spíše pragmaticky: Pokud tento avatar nebo robot je pro všechny záměry a účely tebou, pak jsi to ty.

Neurovědec Dr. Randal Koene je odhodlán převést digitální nesmrtelnost ze stránek knih a internetových blogů do reality. Randal je zakladatelem neziskové projektu Carbon Copies, jehož úkolem je budovat komunitu vědců a společně vytyčit cestu k uskutečnění přenosu mysli na jiný substrát (substrate-independent minds). Pojmům jako digitální nesmrtelnost nebo věčný život se Randal raději vyhýbá, připadají mu nevědecké. Tvrdí, že to již není sci-fi, a že to, do čeho se pouští, je již konkrétní vědecký projekt. Víc než na prosté prodlužování života klade důraz na to, co všechno dalšího by se s tím dalo dělat.

V otázce kontinuity osobnosti, tedy zda po digitální transformaci bude Franta Vomáčka stále Frantou Vomáčkou, má Randal poměrně jasno. To, že se dnes považujeme za stejnou osobu, jako když nám bylo pět, přestože je mezi námi nyní a tehdy obrovský rozdíl, je dáno tím, že změny osobnosti probíhaly postupně v nepatrných krocích. Probudíte-li se tedy ve vaší digitální podobě a neshledáte žádné velké rozdíly, bude vše v pořádku. Problém by nastal, kdyby ta změna měla být výraznější, kdybyste měli pocit, že tohle přece nejste vy.

Randal také cítí, že vlna vědy se pohybuje jeho směrem. První počítače s dostatečnou pamětí pro nahrání jednoho lidského mozku a s výkonem v řádu exaflop, který by měl být již dostatečný pro jeho simulaci, lze očekávat již za několik let v roce 2017. Mnoho výzkumných laboratoří a ústavů, mezi nimi mj. také Allen Institute, o kterém jsme psali v jednom z našich posledních článků, se pokouší rozlousknout problémy typu, jak mozek kóduje, uchovává a zpracovává informace, což je přesně to, co je potřeba, aby bylo vyjasněno před tím, než se bude možné pustit do nahrávání našich mozků do počítačů a jejich následné simulace.

Podle Stephena se nicméně nakonec může digitální nesmrtelnosti ukázat jako prokletí tak, jak to je běžné v mytologii.

Kdyby má dcera zemřela a já ji nahradil jejím digitálním avatarem, aby mi to pomohlo překonat můj smutek, nechal bych ji vyrůst a mít dokonce její vlastní děti? Řekl bych jí, že je kopie?

Komplikace mohou být ještě závažnější, pokud lidé neodolají pokušení své digitální avatary vytunit, což by nás podle Stuarta Armstronga přiblížilo ke světu super-modernizovaných kopií a skutečné změně pravidel, pokud bychom dovolili mít více kopií nebo klonů.

Dalo by se například milionkrát zkopírovat pět nejlepších programátorů světa nebo nejlepší pracovník call centra a tyto kopie by prostě nahradily lidi, kteří by již neměli žádnou ekonomickou hodnotu, říká Armstrong. Lidé by se pak nechali zemřít, nebo přinejlepším přežívat na sociální péči podléhající nucené regulaci.

Podle Randala čelila lidská společnost tomuto druhu problémů v minulosti již mnohokrát. Důležitější však je, že digitální nesmrtelnost je další etapou lidské evoluce, která nám umožní jako druhu přežít proces přirozeného výběru, kterému musí každý druh čelit, ať již tady na této planetě nebo jinde.

Tentokrát to nebudou jen bohatí, kdo na tom bude benefitovat, buď tato technologie bude jako open source pro každého, aby měl na výběr, zda chce být digitálně nesmrtelný nebo ne. Jinak by to bylo teprve prokletí.