Umělý mozek, seznamte se

Ke stavbě počítačových systémů, které by se mohly svými schopnostmi a inteligencí poměřovat s lidským mozkem, chyběly ještě donedávna dostatečné technické prostředky. Se vzrůstajícím počítačovým výkonem a prohlubujícími se znalostmi na poli neurověd se však v tomto směru začínají v posledních letech objevovat více či méně ambiciózní projekty. Server MAKROPULOS se vám postupně pokusí některé z nich představit v seriálu nazvaném "Umělý mozek, seznamte se".

umělý mozek - ilustrační obrázek

Před dvaceti lety měl typický osobní počítač s procesorem Intel486 operační rychlost 33MHz, vnitřní paměť 8kB a velikost pevného disku 40MB[1]. Porovnáme-li tato čísla s odhadovanou rychlostí bitového zpracování lidského mozku, bude nám hned jasné, proč v minulém století nemohl žádný inteligentní stroj vzniknout.

Lidský mozek má kolem 100 miliard neuronů a každý neuron je zároveň propojen průměrně s 10 tisíci dalšími neurony, každým tímto spojem resp. každou synapsí přitom projde až 10 bitů za sekundu. Celková rychlost zpracování dat se tím pádem pohybuje v řádech 1016 bitů za sekundu. Toto číslo tedy poněkud převyšuje možnosti počítačů dvacátého století.

Dostatečná rychlost procesu zpracování dat je přitom nezbytnou podmínkou pro možnost sestavení umělých systémů na úrovni mozku. Další nezbytnou podmínkou je vědět, jaké propojovací vzory a dynamické parametry umělým neuronových obvodům dodat, aby se chovaly podobně jako mozek.

Ke splnění obou uvedených podmínek máme dnes mnohem blíž, než před 10ti nebo 20ti lety. Na jedné straně se stále daří v souladu s tzv. Moorovým zákonem exponenciálně navyšovat výkon počítačových systémů. V listopadu 2011 bylo oznámeno dosažení magické rychlosti 10 Pentaflops tedy 1016 operací v plovoucí řádce za sekundu japonským superpočítačem K Computer a další superpočítače s podobným nebo i vyšším výkonem se chystají v nejbližší době.

reklama

Na druhé straně také rychle přibývá znalostí o nejjemnějších detailech neuronů, základních stavebních prvků mozku, mapuje se synapse po synapsi, zkoumají se drobné mozkové mikroobvody. S využitím nejmodernějších superpočítačů je již možné simulovat podstatné části a aspekty mozků menších savců.

O tom, že zjevně nastává doba budování umělých systémů s inteligencí na úrovni mozku, svědčí hned několik aktuálních projektů, které buďto hledají v biologickém mozku inspiraci pro nové počítačové architektury či vývoj systémů umělé inteligence nebo se pomocí rozsáhlých počítačových simulací snaží pochopit, jak mozek ve své komplexnosti pracuje.

V tom, jak věrně je třeba mozkové obvody simulovat, aby bylo dosaženo chování srovnatelného s biologickým mozkem, se přitom výzkumníci rozcházejí. To se tím pádem odráží v rozdílných představách o tom, jaký výpočetní výkon bude k dosažení srovnatelného inteligentního chování potřeba.

Více detailů o jednotlivých projektech a přístupech se vám pokusíme přinést v následujících týdnech na našem serveru v seriálu nazvaném Umělý mozek, seznamte se. První díl by měl být o projektu DARPA SyNAPSE. Budeme vám velmi vděční, podpoříte-li naše úsilí drobným finančním příspěvkem.

[1] Typický mobilní telefon těchto dnů iPhone 4S běží na 800Mhz s 512MB vnitřní paměti a až s 64GB pevné paměti. Osobní počítač dnes můžete pořídit se 4-mi procesorovými jádry s frekvencí 3,6 GHz, s 16GB operační paměti a s pevným diskem 2TB.

Sdílení článku