Výrazně delší život nemusí znamenat kolaps společnosti, ale naopak její další rozvoj

Představte si, že bychom dokázali věrně simulovat fungování konkrétního lidského mozku v počítači, tedy včetně všech jeho dosavadních znalostí a zkušeností a všeho dalšího, co tvoří osobnost daného jedince. Prostředí, do kterého by se takováto digitální kopie probudila, umíme v podstatě vytvořit už dnes, stačí se jen podívat na nějaké novější počítačové hry nebo virtuální světy typu SecondLife.com.

Stejně jako dnes umíme data zálohovat a přenášet je do dalších a novějších typů počítačových systémů, mělo by pak být celkem snadné udržovat v podstatě po neomezenou dobu při životě digitální podobu lidí, kteří by se rozhodli takovouto službu využít ať již z důvodu nevyléčitelné choroby nebo z prosté touhy prodloužit si život.

Ve srovnání s životem v reálném biologickém světě to sice nemusí znít moc lákavě, ale takováto forma digitálního pokračování by měla několik velmi podstatných výhod a nemusela by být zase až tak vzdálená.

Především by to neznamenalo žádnou podstatnou zátěž pro stávající svět, neboť by se vše fyzicky odehrávalo uvnitř počítačových systémů, což by se projevovalo pouze spotřebou určitého množství energie a hardwaru. Svět založený na biologii, by se tedy mohl dál nerušeně ubírat svojí cestou a svými zákonitostmi.

Život v takovéto podobě by mohl trvat nejen mnohonásobně déle, ale mohl by přinést další skvělé možnosti ve vylepšování individuálních znalostí a schopností. Velikost mozku by se totiž dala poměrně snadno škálovat a rozšiřovat. A jelikož se počítačové technologie obejdou bez přísunu vzduchu a nevadí jim tolik ani extrémní přetížení, teploty nebo zvýšená radioaktivita, mohla by se postupně potřebná technologická centra budovat také na Měsíci, na Marsu nebo i jinde ve vesmíru.

Takováto forma “nesmrtelnosti“ by tudíž neznamenala žádné přelidnění ani hladomor, jak se dnes většina lidí při představě “věčného života“ obává, ale naopak by umožnila další rozvoj včetně expanze do vesmíru, pro kterou je naše současná biologická podoba naprosto nevhodná.

Tím by se zřejmě také naplnila role člověka v evoluci života jako významného článku k jeho expanzi ze Země dál do vesmíru.

Zachová-li se dosavadní tempo zvyšování výpočetní síly počítačových systémů, mohli bychom se toho dočkat již poměrně brzy. Optimisté hovoří o roce 2023 jako o roce, kdy počítače dosáhnou dostatečného výkonu pro simulaci lidského mozku. Otázkou však je, do jakých detailů budeme do té doby fungování mechanismů mozku znát, a jak věrný model tudíž budeme pro tuto simulaci schopni sestavit.

Josef Keil, Sdružení MAKROPULOS


Řekli o technologiích vedoucích k přenosu mysli do umělých systémů


Náš systém běží 100.000 krát rychleji než jeho biologický ekvivalent a 10 milionkrát rychleji než počítačová simulace. Dokážeme simulovat den v jedné sekundě!
Karlheinz Meier - koordinátor projektů FACETS a BrainScaleS, ScienceDaily 23. března 2009

Není to otázka času ale peněz. Technologie jsou dnes tady, záleží pouze, zda si je lidé budou žádat. Budou-li je chtít do 10 let, mohou je mít do 10 let. Budou-li je chtít za 1000let, můžeme počkat.
Henry Markram - šéf projektu Blue Brain Project, BBC News 22 dubna 2009



Zeptali jsme se, co si myslíte o poznávání lidského mozku a mysli, a snaze o jejich sw či hw simulaci?


"Poznávání je součástí lidské přirozenosti a mozek není výjimkou. Zajímavější otázkou je jak mozek poznávat. Dle mého musíme nejprve překonat historický návyk vědy, která když poznává mozek myší, nejraději ho nakrájí na plátky, spočítá neurony, zváží ho a změří. Obvyklým výsledkem pak je velký objem dat a mnoho mrtvých myší, nikoliv skutečné pochopení jejich chování a mozku už vůbec ne. Pokud zůstaneme u myší je dle mého názoru úkolem vědce naučit se vidět jako myš, cítit jako myš a vnímat spolupráci mozku s dalšími orgány a skutečně pochopit život myší. Analogicky vnímám i otázku přenesení lidské mysli do počítačových modelů. Začněme od klíčové otázky – proč, že to vlastně děláme? A až si odpovíme nezapomeňme, že náš mozek byl včera jiný, než je dnes a bude zítra a bez vazby na srdce, játra a ledviny je to 1,5 kg nevábné šedé hmoty. Jakmile však budeme věřit, že víme proč, co a alespoň tušíme jak určitě vzhůru do toho. Už se těším, až si popovídám se svým počítačovým já."
Petr Maňas, ředitel Klanečná s.r.o.




Share

Makropulos

7 příznivců

Příznivci